Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třetí srneček

Tentokrát se jednalo víceméně o náhodu - jela jsem s Borou na výcvikový víkend a ne na lov. Ale situace se nakonec vyvrbila jinak. Zatím jsem dodržela tradici a nelovila až na jednu vyjímku na témže místě. Pro tentokrát to bylo v krásné lesní honitně na Vysočině. Asi největší komplikací pro mě bylo ubytování Bory. Nepřipadalo v úvahu, abych ji nechala přes noc v autě samotnou, ale vzít ji s sebou na 6 metrů vysokou kazatelnu??? Pro mě nereálné! Naštěstí se našli pánové, kteří byli schopni mrskající se Boru vynést nahoru a následně ráno i dolů. Teda ale dušička ve mě byla malinká a Bora měla při své přepravě smrt v očích! První noc jsem prakticky vůbec nespala, neustále jsem nasísala z okýnka, jestli náhodou něco....., neustále jsem drtila Boru - její hlasité zývání, kňourání a mrčení, protahování a škrabání drápkama na kartonové stěny muselo spolehlivě zrazovat veškerou zvěř v celém širém okolí. Nad ránem mi došla trpělivost, zhodila jsem ji z postele, zadaunovala a byl klid (občasné uražené zývnutí či zamrčení si samozřejmě neodpustila), takže jsem si konečně mohla otevřít okýnko. Po asi hodině pozorování jsem zahlídla srnečka. Vypadalo to, že je to přesně ten, kterého mám v povolence ;-). Nicméně jsem tak dlouho váhala, až přešel do hodně vysoké trávy a následně zmizel za velkým smrkem. Najednou mi bylo líto, že jsem nestřílela a hlavou mi proběhlo - jesli se ještě ukáže, tak nebudu váhat. A asi po půlhodině se opravdu objevil......