Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhý srneček

21. 8. 2007

Tentokrát jsem se na lov vydala nikoli na sever do Jeseníků, nýbrž na jih někam směr Hodonín. Pozvání a dozor měl na svědomí opět Pavel.

Tentokrát jsme dostali od tamnějšího hospodáře jasné instrukce, něco jako: "Tam od lesa, jak jsou ty zahrady, si starý xxxxxxx (jistý zdejší obyvatel) stěžuje, že mu tam srnčí okusuje řepu. Chodí tam takový starý srnec.........." A tak jsme šli prakticky najisto. Bylo docela brzo odpoledne, slunko svítilo jak v poledne a v zahradách, kam měl onen srnec chodit na řepu, byla spousta lidí. V jedné ze zahrad se docela nahlas koupala děcka v bazénku, v další zahradě si rodičové fotili své ratolesti (blýskalo se jak nad Tatrou!) a v další se někdo věnoval zemědělským pracem........... A sem že má přijít ten srnec??? CHA CHÁ!!! Ještě musím podotknout, že les byl od zahrad oddělen zřejmě protipovodňovou hrází. A k mému překvapení se srnec opravdu po chvilce z lesa vynořil. Jenomže! Možnost využití nějakého posedu či kazatelny byla nulová a vzhledem k velké frekvenci zdejších obyvatel nejen v zahradách, ale i cyklistů na horizontu a povětrnostních podmínek byl problém zaujmout střeleckou pozici. Takže jsme šoulali, pobíhali jsme poledél hrázky sem a tam. Srnec přeběhl hrázku k zahrám - tak my šup na druhou stranu k lesu. Pak nás navětřil a přeskočil hrázku zpátky k lesu a my zas šup zpátky k zahradám...... no komedie. Jestli nás někdo sledoval, tak se musel náramně bavit. Chvilkama jsem si připadala jak partyzánka - navíc s kvérem v jedné ruce a kloboukem ve druhé. Takže po té úžasné honičce jsem měla střílet a to z volné ruky! Pavel tam sice našel aspoň nějakou větev jako oporu, ale stejně se mi ruce třepaly a srdce bušilo, takže muška byla jak na houpačce. Nádech, výdech, výstřel. Srnec se zmohl akorát na jeden skok do ostružiní. A tak to všechno dobře dopadlo.

 

Náhledy fotografií ze složky Druhý srneček