Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dlouho jsem se rozmýšlela, mám-li tuto rubriku uveřejnit... Ale nakonec proč ne, zkrátka stalo se a Bora touto zákeřnou chorobou i přes pravidelné kompletní očkování onemocněla.

Nejprve informace o této chorobě:

LEPTOSPIRÓZA    

Etiologie
     Jedná se ve většině případů o subklinicky probíhající bakteriální onemocnění psů a koček, přenosné i na člověka. Původcem je Leptospira interrogans, vyskytující se v různých sérovarech s rozdílnou patogenitou. Hlavním rezervoárem infekce jsou potkani, hraboši, myši a ježci vyskytující se v blízkosti lidských sídlišť. Příznivým prostředím pro přežívání leptospir jsou stojaté a mírně tekoucí povrchové vody, kde zůstávají infekce schopné až týdny. Avšak běžné desinfekční prostředky je ničí rychle už v nízkých koncentracích. Klinické formy leptospirózy vykazují sezónní výskyt s vrcholem na konci léta a na podzim, což je dáno pomnožením rezervoárových hostitelů.
     Klinický průběh onemocnění u koček zahrnují jen sporadické případy, tudíž se kočka jeví jako relativně málo vnímavá k infekci.
     Leptospiry pronikají neporušenou sliznicí nebo porušenou kůží. Do úvahy připadá i přenos pokousáním, transplacentárně a mlékem při kojení. Zdrojem nákazy je především moč infikovaných hlodavců, moč psů představuje riziko výrazně nižší vhledem ke kyselému pH. K nákaze dochází přímým kontaktem, častěji však nepřímo močí kontaminovanou vodou, půdou, krmivem apod.

Patogeneze
     Inkubační doba se pohybuje nejčastěji mezi 7 - 14 dny, s rozmezím 3 - 30 dnů. Z místa průniku infekce se bakterie dostávají do mozkomíšního moku, krví pak do ledvin a jater. Přežití závisí na vytvoření dostatečného množství specifických protilátek do 7. - 8. dne po infekci a míře poškození zejména ledvin a jater. Následkem je zánět a často až akutní selhání obou orgánů. Bakterie mohou být močí vylučovány přerušovaně až 4 roky. Dochází k poškození i dalších orgánů jako je oko, srdce, plíce mozkové pleny, zažívací trakt. Mortalita je při akutních infekcích 30 - 90 %.

Symptomatologie
     Infekce probíhá nejčastěji skrytě s různou mírou postižení organismu.
     Méně častá perakutní forma vede k úhynu v důsledku šokového stavu a poruch srážlivosti krve ještě před objevením se icterického (žlutého) zabarvení sliznic a nepigmentované kůže.
     Akutní forma může vést během 48 - 72 hodin k úhynu. Nejvýraznějším klinickým projevem je icterus (žloutenka), apatie, anorexie a zvracení. Zvracení a případně i průjem, často s příměsí krve, vedou k dehydrataci, objevují se krváceniny, eroze, případně i hlubší defekty na sliznici dutiny ústní a jazyka v důsledku selhání ledvin. Žlučové barvivo bilirubin způsobuje tmavé zbarvení moči, jejíž množství je při akutním selhání ledvin výrazně redukováno, po překonání akutního stadia je v některých případech následně objem moči výrazně zvýšen. Objevuje se i toporná chůze, neochota k pohybu, bolestivost dutiny břišní, kašel, výtok z nosu, hnisavý zánět spojivek, srdeční šelest při postižení srdce, zánět mozkových blan, světloplachost, hromadění tekutiny v dutině břišní. U fen může být důsledkem potrat a následně neplodnost. Po prodělaném onemocnění se vzácně může vyskytnout zánětlivé onemocnění sítnice a dalších částí oka, případně postižení kůže nebo nervového aparátu na imunologickém podkladě.
     Chronická forma zůstává často nezpozorována. Projevy zahrnují horečku, zánětlivé onemocnění oka, chronický zánět jater či ledvin.

Diagnostika
     Vychází se především z anamnézy (nedostatečná vakcinace, kontakt s hlodavci), klinického a laboratorního vyšetření krve a moči.
     Při vyšetření krve se zjišťují zánětlivé změny a zvýšení či snížení dalších parametrů dle postižení jednotlivých orgánů.Vyšetření moči prokáže mimo jiné vysoký obsah žlučového barviva. Často však mohou utéct pozornosti právě počáteční stadia. Specifický průkaz původce onemocnění je obtížný, proto se pro diagnostiku využívá opakované stanovení protilátek. Dalším potvrzením diagnózy je patologické vyšetření.

Diferenciální diagnostika
     Je potřeba si uvědomit, že žluté zabarvení sliznic nemusí vždy znamenat onemocnění leptospirózou. Může být způsobeno rozpadem červených krvinek z nejrůznějších příčin. Podobně se v určitých případech může projevovat i při onemocnění psinkou, infekčním zánětem jater, parvovirózou. Do úvahy je třeba vzít i některé intoxikace, akutní zánět slinivky břišní, případně obstrukci v zažívacím traktu.

Terapie
     Nezbytné je podání účinného antibiotika. Terapie se dále zaměřuje především na zvládnutí selhání důležitých životních orgánů, jako jsou játra a ledviny a minimalizaci jejich postižení.

Prevence a profylaxe
     Základem je dostatečná vakcinace, první vakcinace se doporučuje již v 9. týdnu života. K dosažení dostatečné imunity je třeba nejméně dvojí vakcinace v odstupu 2 - 4 týdnů, následně s každoroční revakcinací (2x ročně v inkriminovaných oblastech).
     Nemocná zvířata je třeba izolovat a zabránit přenosu na další jedince a samozřejmě i na člověka.
     Nezbytné je i preventivní provádění účinné deratizace.

Prognóza
     Je závislá na včasném stanovení diagnózy a zahájení terapie. Většina infekcí však probíhá subklinicky, tudíž je onemocnění diagnostikováno až po výskytu icteru (žloutenky), kdy již zpravidla nastalo selhání ledvin a často i závažné postižení jater. Prognosticky tedy již často nepříznivé. I v případě přežití je velmi časté trvalé postižení některých orgánů.

A nyní průběh nemoci u Bory:

Byly to necelé 2 měsíce, co se Bora stala absolutní vítězkou Speciální výstavy výmarských ohařů na Bouzově 2007 (V1 CAC, BOB, BIS) a 3 týdny na to také vyhrála klubové Podzimní zkoušky ohařů ve Vracově (CACT). Vše nasvědčovalo tomu, že má před sebou svou "šedivou" kariéru, ale hlavně jsme se moc moc těšily na první loveckou sezónu, kdy Bora jako lovecky upotřebitelná a já jako myslivkyně budeme plnohodnotné účastnice honů. Jelikož je Bora na půl domácí a napůl venkovní pes (spává rozhodně venku - musí přeci hlídat!), chtěla jsem ji na zimu a nadcházející náročnou loveckou sezonu vykrmit. A tak dostávala příslušné granule a hlavně jsem jí vařila. Za normálních okolností bych u ní zaznamenala viditelný váhový přírůstek během 2-3 dnů, ale tentokrát se nic nedělo. Naopak jakoby jí nechutnalo, ale nepřikládala jsem tomu velký důraz. Dále se mi ještě zdálo, že jí srst v posledních pár dnech mírně zhnědla, ale to jsem zase přisuzovala těm novým granulím.

V sobotu 3.11.2007 jsme se plny očekávání my dvě holky vydaly na náš první hon v sezóně. Bora jako lovecky upotřebitelná a já jako slečna myslivkyně i s flintou a v plné parádě. Průběh honu tady nebudu rozvádět, ale byl to opravdu velmi náročný hon jak pro psy, tak i pro honce a střelce. Následující neděli jsme obě dvě prospaly, přičemž se Bora v sobotu i v nědeli v granulích jen porýpala, ale moc nežrala. V pondělí 5.11. měla slavit své 2. narozeniny, ale za prvé jsem byla dlouho do večera v práci a za druhé se Bora na žádnou oslavu rozhodně netvářila. Uvařila jsem jí skvostnou večeři, ale jen ochutnala a šla zase pospávat. Druhý den se to opakovalo s tím, že tu trochu, co sežrala, následně vyzvracela. A to už je co říct, protože Bora není "zvracící typ" psa. Hned druhý den ráno jsem ji proto vzala na veterinu, kde ji pan veterinář důkladně prohlídl (teplotu, srdce, oči, mordu, ... a pro jistotu udělal i sono-vyšetření). Mírně zvýšená teplota a zduřené mízní uzliny ukazovaly na zánět a tak jí nasadil antibiotika. Jaké bylo mé zděšení, když jsem jí druhý den ráno přijela dát léky - přes noc šíleně celá zežloutla, z mordy se šířil příšerný zápach a byl v ní takový slizký povlak. Dásně, pysky i oči a kůže po celém těle taktéž žluté. Bohužel vím, jak vypadá člověka při selhání jater a ledvin a tak jsem na nic nečekala, okamžitě hodila Boru do auta a jely jsme opět na veterinu. Oba dva naši pánové veteináři nevěřili vlastním očím - vždyť ještě včera byla relativně v pořádku! A pak to začalo - najednou všude hrobové ticho, znova vyšetřit, vzít krev - šeptem se radili ve vedlejší místnosti,... bála jsem se promluvit natož se zeptat....... Nakonec jsem sebrala odvahu - "podezření na leptospirózu, odpoledne budou výsledky krve". Doma jsem hned sedla na net a četla a četla a četla...... Bohužel žádné pozitivní zprávy (viz. předchozí zelený článek) a jen další nešťastně končící případy z praxe různých veterinárních lékařů. Dle výsledků krve na 99%  leptospiróza. Úplně selhaly játra, ledviny částečně fungovaly. Odpoledne znova na veterinu, dostala další antibiotika - tentokrát formou injekcí. Průběh v dalších dnech: téměř nežrala, zvracela, pití a čůrání bylo jen symbolické (moč temně žlutohnědá), pak začala kakat krvavě. Přestávala chodit - venčení probíhalo tak, že jsme ji vynesli ven na trávu, kde si učurkla a zase jsme ji zanesli do pelechu. Měla strašné zimnice a to spávala u kamen, kde muselo být kolem 30-40°C! Denně jsme s ní jezdili na injekce a ifuze (byla dehydrovaná), do které jí byly přidávány další různé přípravky na ochranu a podporu hlavně jater, a dále nezbytné živiny, protože nepřijímala žádnou potravu. Navíc nastupovala ona apatie - což bylo pro mě osobně asi to nejhorší. Kdo Boru zná, asi si ji nedokáže představit bezvládně ležet v pelíšku bez jediného zavrtění ocásku, bez toho aniž by okamžitě vyskočila a běžela se přivítat. Jen tupý apatický výraz těch zežloutlých očí. Prostě živá mrtvolka.... Zkoušela jsem jí vařit všechno možné, ale bez výsledku - nechtěla nic, přestala žrát úplně a ty trošky, co jsem do ní nějakým způsobem vlomila, stejně v zápětí zvrátila. Kůže byla hrubá, suchá neelastická, srst na omak velmi nepříjemná a chlupy houfně vypadávaly..... Po pár dnech, kdy už jsem se ani nepokoušela jí dávat žrát, jsem se zeptala veterináře, jestli to mám vůbec ještě zkoušet a co jí případně mám dát. Odpověď zněla asi takto: "V této fázi do ní musíme dostat cokoliv, hlavně aby něco žrala. Kvůli játrům má mít přísnou dietu bez bílkovin, ale když bude žrát maso-dejte jí maso. Když bude žrát třeba čokoládu-dejte jí čokoládu!" Pánové veterináři nám pak objednali speciální kalorickou pastu, že jí to mám třeba násilím natlačit do krku. Zkusila jsem to ale nejdřív po dobrém - nakrájela rohlík na kolečka a udělala jsem jí z toho "jednohubky" a Bora k mému velkému překvapení snědla postupně celý rohlík a dokonce ho ani nevyzvracela :-)! Pomalinku cca po 10-ti dnech začínala zase žrát! Pak jsme zkoušeli např. pečivo ve vývaru s trochou zeleniny, pak dietní konzervy Hill´s a nakonec i dietní granule Hill´s. Začalo to vypadat nadějně. Bora znovu ožívala - apatie se vytrácela, ocásek začal pracovat :-). Ze svých obvyklých 30kg jí ovšem zbylo 23kg. Byla zubožená. Už jsem si na veterině připadala jako doma. Denně jsme tam trávili zhruba hodinu a půl, později, když už měla rozpíchané žíly na všech nohách, 1/2 hodiny trvalo jen to, než se vůbec podařilo dobře napíchnout žílu (byly neprůchodné) a pak další hodinu a půl, než to do ní nakapalo. Sice jí nechávali v žíle kanylu, ale žíla byla průchodná vždy tak 2 max. 3 dny, pak už to do ní zkrátka nekapalo a muselo se přepíchnout do další nohy. Bora byla neskutečně vystresovaná, pokaždé, když se jí veterináři jen trošku dotkli, strašně sebou škubla. Pak už jsme ji občas na stole při kapačkách museli držet násilím, nemluvě o umění dostat ji z domu do auta, to už věděla, kam se jede. Kolikrát mě napadlo udělat nějaké fotky, ale neměla jsem odvahu. Kdyby to "nedopadlo", chtěla jsem si uchovat vzpomínky na Boru zdravou a plnou života... Pak se tedy začala zlepšovat - začala žrát a kakat, víc pít a čurat, začala se hýbat, chodit a hlavně vrtět ocáskem!!!  Po necelém měsíci si i pánové veterináři oddechli, že z nejhoršího je už venku a taky se prokecli, že na začátku jí moc velkou naději nedávali..... Ostatně první výsledky krve tomu nasvědčovaly. Nechala jsem si je poslat na mail a konzultovala je s dalšími veterináři i laiky. Reakce byly opravdu zajímavé: "Vykopej jamu, než zamrzne.", "Je mi to líto, ale fakt nepočítej s tím, že to přežije.", "Jestli to ten pes přežije, tak to bude jen přežívání za ohromné péče.", "Leptospiróza? To jsou játra i ledviny v pr.... - to je konec, to je jasné." apod......... Ale nedokázala jsem si představit, že by tu Bora nebyla a nechtěla jsem se s těmi názory smířit. Naštěstí. Samozřejmě následovala přísná jaterní dieta, kdy už sice měla Bora obrovskou chuť žrát, ale následující měsíc bohužel dostávala pouhých 300g dietních granulí denně! Byla jak Otesánek - kdyby mohla, tak by sežrala i tátu a mámu :-)

V průběhu nemoci jsem se smířila s tím, že už nebude moci mít štěňátka, a že už to nikdy nebude zcela zdravý pes a bude muset mít celoživotně dietu, když to tedy přežije. Ale Bora se den ode dne výrazně lepšila a následně vždy po měsíci opakované výsledky krve ukazovaly výrazná zlepšení, až se dostaly zcela do normálu. Bora se plně uzdravila a to dokonce bez jakýchkoliv následků! Nesměle jsem se veterinářů zeptala, jestli by tedy ještě někdy mohla mít štěňata. "A proč by je nemohla mít? Po fyzické stránce je zcela zdravá a po psychické zřejmě taky :-)!" (Když Boře otrnulo, tak pány veterináře vesele pusinkovala a olizovala a skákala jim na klín a po nějakých traumatech nebylo ani památky.)

Měly jsme štěstí v neštěstí, že byla Bora ve výborné fyzické kondici, když onemocněla, takže měla šanci se s tím poprat.

Tímto bych chtěla moc poděkovat za výbornou péči a léčbu Bory veterinárním lékařům z veterinární kliniky Primavet.

Tím to ovšem nekončilo - Bora měla oslabenou imunitu a následující 2 měsíce nás trápily různé vleklé a opakované záněty a pak i pořezaná, zanícená a následně operovaná packa (hluboko zapíchlá tříska). To všechno včetně počasí nám bránilo dostat Boru zase do lepší kondice (běhejte se psem, když má sešitou packu, v břečce plné technické soli!!). Během nemoci neztratila jen tukové zásoby, hlavní problém byl, že ztratila svalovou hmotu a to lze dohnat především fyzickou zátěží a samozřejmě vhodným krmením. Po konečném vyzdravení včetně doléčení packy jsme se vrhly na zlepšování kondice a začaly pořádně makat. Výsledek byl znát - už 9. února 2008 se Bora velmi pěkně umístila na výstavě v Brně. Pro mě to byl obrovský úspěch a tak trochu satisfakce za to všechno trápení.

Kde Bora leptospirózu chytla se nikdy nedozvíme - těch možností je vzhledem k jejímu šíření nekonečně, ale já osobně bych to tipovala na její oblíbené pití z kaluží a jiných "stojatých či pomalu tekoucích vod" (viz. zelený článek).

Ještě bych se chtěla zmínit o vakcíně firmy BIOCAN, která u Bory selhala. Jedná se o českou běžně používanou vakcínu. Od jejího onemocnění jsem sháněla všemožné informace související s leptospirózou a mimojiné jsem se dozvěděla docela zajímavé informace. Naši noví veterináři (dřív jsme bohužel chodily k jinému veterináři) tuto vakcínu rozhodně nedoporučují a neočkují ji, protože s ní mají velmi špatné zkušenosti - měli více případů selhání s následným onemocněním a to nejen leptospirózou, ale i psinkou, parvovirózou,... Jiný veterinář mi řekl, že se v poslední době taktéž setkal se třemi na sobě nezávislými případy onemocnění psů leptospirózou, kdy byla použita vakcína právě této firmy. Samozřejmě žádná vakcína není 100%-ně spolehlivá, ale já už bych po zkušenostech touto vakcínou psa očkovat nenechala. Na českém trhu je minimálně 7 vakcín, přičemž cenový rozdíl je maximálně v desítkách korun a nelze říct, že by ty "nečeské" vakcíny byly výrazně dražší - právě naopak. Na tomto místě ale nejde o peníze, samozřejmě dám přednost osvědčené kvalitě a zkušenostem před ušetřením nějakých třeba 60,- Kč. Takové ušetření se pak může pěkně prodražit... :-). Nechci aby to bylo vnímáno jako hanění a zatracování českých výrobků - je to jen můj osobní názor a hlavně nejen moje zkušenost.

 

Náhledy fotografií ze složky Leptospiróza